Anorganické jedy - Hliník a olovo

15. dubna 2008 v 22:30 |  Toxikologie
Kromě jedovatých rostlin je samozřejmě toxických i celá řada chemických prvků a sloučenin. První, kterým se budu věnovat jsou hliník a olovo, protože jsou to prvky, které se kolem nás vyskytují ve velké míře. Příště budu psát o poměrně... méně obvyklejších :D sloučeninách, ale zato hodně zajímavých - o kyanidu draselném a arseniku :D

Hliník

Hliník je poměrně zvláštní tím, že patří mezi několik pár prvků které se prakticky (původně!) nevyskytují skoro v žádné živé tkáni. To ale neznamená, že bychom hliník v lidském organismu nenašli - denně se do těla vstřebá okolo 10mg tohoto prvku, což je poměrně snadno pochopitelné, vzhledem k tomu že hliník je součástí drobných mincí, celé řady předmětů denní potřeby, nádobí, příborů, alobalu...

Z celých vstřebaných 10mg ale lidské tělo dokáže vstřebat pouze 0,1% (!), což ale u přes poměrně velké množství prvku které se dostává do těla zdravému člověku nijak neublíží, protože se s tím ledviny dokáží "vyrovnat" :D Problém ale nastává ve chvíli, kdy dojde k poškození ledvin, které už nejsou schopny tak "velké" množství hliníku zvládat a dochází k otravám. Ty se projevují nejdříve v té lehčí míře pouze křečemi, v horší míře již nevratnou demenci.

Co mě osobně ale přijde na hliníku poměrně zajímavé je fakt, že podle výzkumů z posledních let se zjistilo, že naprostá většina pacientů s Alzheimerovou chorobou má v mozkových buňkách naprosto netypicky vysoký obsah právě hliníku, takže je možné, že právě tento prvek se přinejmenším spolupodílí na vzniku této choroby, pokud v tom nemá dokonce prsty "sám" :)

Tato teorie vzniku Alzheimerovy choroby by vlastně i do určité míry vysvětlovala, proč se nemoc objevuje především u starších lidí. Na rozdíl od současnosti bylo totiž dříve naprostou samozřejmostí hliníkové nádobí, které se dnes již nevyrábí, nicméně ve velkém množství domácností se stále vyskytuje - zvláště u starších lidí, kteří ho mají po celý život. Problémem je to, že z hliníkového nádobí se při vaření hliník uvolňoval do potravy - stačilo aby bylo jídlo jen trošku kyselé (například po přidání octa, nebo při vaření kyselého zelí) a již docházelo k rozpouštění hliníku. Nicméně způsob, jakým se hliník vlastně dostává až do mozku pořád ještě není známý, takže hliník jako takový nepatří k... "akutně toxickým" prvkům :D i když si myslím, že i jako takový je poměrně zajímavý :)

Olovo

Na rozdíl od hliníku je olovo zcela jasně toxickým prvkem. U olova nejsou až tak moc důležité akutní otravy (na takovou otravu by bylo potřebné skutečně velké množství olova) ale spíše otravy chronické, protože olovo se hromadí v organismu a jen těžce se z něj vylučuje, podobně jako hliník.

Počáteční příznaky chronické otravy olovem jsou přitom docela nenápadné - bledý obličej a bledé rty, nechuť k jídlu a potíže s trávením. Až po delší době se projevují ty vážné příznaky, jakými může být anémie, poškození až selhání ledvin a v konečné fázi poškození mozku.
Otravy olovem nejsou až ta vzácné, jak by se mohlo zdát, protože opět podobně jako hliník je olovo součástí obrovského množství věcí okolo nás. A opět, jako u hliníku, nebezpečné jsou hlavně olověné nádoby, z nichž se olovo uvolňuje při kontaktu s kyselými látkami - a to ani nemusí být zvláště kyselé, stačí například džus.

Ještě o něco nebezpečnější než olověné nádoby jsou ale olověná potrubí. Zvláště dříve se olovo používalo na odpadní trubky a vodovodní potrubí - a tím dříve by se dalo říct SKUTEČNĚ dříve :D, protože s otravami olovem měli zkušenosti už ve starém Římě, kde byly právě vodovodní olověná potrubí. Dokonce jsem našla i názor, že právě chronická otravama olovem byla jedním z příčin zániku říše římské =-O:D

A právě tahle potrubí jsou nebezpečná i dnes a to zvláště v oblastech, kde je měkká voda (což je podle reklamy na Calgon na 30% území České republiky :D). Tvrdá voda totiž obsahuje různé soli, které pokryjí povrch potrubí nerozpustnými sraženinami a tím zabrání olovu aby se vylučuvalo do vody. Měkká voda ale tuto "skill" :D nemá, takže olovu v tom, aby se dostával do vody nic nebrání.

Poslední oblastí kde se ještě můžeme s nebezpečným množstvím olova setkat jsou rostliny, které jej v sobě také ukládají. Nebezpečné je proto hlavně trhat rostliny/popř. ovoce z blízkosti silnic, protože výfukové plyny aut obsahují olova velké množství, a právě tohle olovo do sebe "ochotně" :D vsakují rostliny - takže sbírat jablíčka z jabloní podél státních cest (ano, já vím, je to zadarmo :D) skutečně není tím úplně nejlepším nápadem :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Opaline Opaline | E-mail | Web | 26. srpna 2008 v 10:41 | Reagovat

to si děláš srandu! další člověk, kterého baví jedy. :-O čumím. To je naprosto skvělé!!

2 Destiny Destiny | 27. srpna 2008 v 18:49 | Reagovat

:D Překvapilo mně, že o tohle by měl i někdo zájem, už jsem dlouho nic takového nenapsala... ale po takovém krásném komentáři asi zase něco sepíšu :)

3 Anett Anett | E-mail | 26. září 2008 v 13:33 | Reagovat

potrebovala bych o tom udelat seminarku..:Dale vubec nevim o co go,tak jestli by si nemohla...:D

4 Jiří Čech Jiří Čech | 2. listopadu 2010 v 18:16 | Reagovat

dobrý komentář, konečně není z wikipedie...
mám rád olovo.... :-D

5 lally lally | E-mail | 5. dubna 2011 v 19:40 | Reagovat

žila jsem několik desetiletí v domě, postaveném na začátku 20. století,v němž byli rozvody vody olověné. V té době to bylo běžné, nic jiného neexistovalo. Takže to zas tak dávná doba není. Naštěstí jsme to všichni obyvatelé "ve zdraví" přežili.

6 Kalibos Kalibos | 26. května 2016 v 12:17 | Reagovat

Hliník ale může být také velice užitečný, například při výrobě hliníkových chytrých oken:

http://www.plastikov.cz/hlinikova-okna-vyroba/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama