Očima jednoho snílka

*Woooohooooo*!

26. května 2009 v 18:56 | Destiny


Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem :)
Jinými slovy - 1, 1, 1, 2 ;)
(Delší verze později, na víc teď nejsem schopná :)

Svatý den poslední

24. května 2009 v 21:05 | Destiny


Svaťák, den sedmý
Množství zdolaného učiva: stále děsivě málo
Množství učiva zbývajícího zdolat: příliš mnoho na to, aby se to dalo stihnout
Množství vypitého kafe: 4,5 l (měřeno po půllitrech :)
Množství vykouřených cigaret: 46
Nervozitometr: "To je v prdeli"
Nejdůležitější otázka: "Co udělat s časem, abych dostala tejden navíc?"

Jen rychlá zprávička z bojiště.
Zítra jdu na to přesně ve 14.00, s tím že v 18.00 už bych měla vědět jestli moji blonďatou, momentálně vážně dutou hlavičku náležitě ocenili (nejlépe nadcenili, samozřejmě). Zatímco míra nervozity roste přímo logarytmicky, míra znalostí jen uboze exponenciálně... s velmi, velmi malým exponentem (a pak, že na velikosti nezáleží).
Po třech dnech strávených s Chlapem, plných rozmazlování, čokolády a energy drinků se cítím psychicky poměrně překvapivě dobře, i když je fakt že vážně neumím ani polovinu :( Možná to přece jenom o svaťáku nebyl ten the best idea ever, ale co se dá dělat. Ano maminko, tys mi to říkala, já vím. Nicméně dostala jsem krásné pero pro štěstíčko, takže jestli mi ho nepřinese, vím koho mám vinit. :-X
No, další šálek kafe přede mnou (společně s kilometry poznámek), takže já se loučím vážení, zítra mi držte palce, protože to budu potřebovat. :)

Učit se, učit se, učit se

20. května 2009 v 15:15 | Destiny


Svaťák, den třetí
Množství zdolaného učiva: děsivě málo
Množství učiva zbývajícího zdolat: 12 otázek biologie, 20 chemie, čeština a angličtina celé :-X
Množství vypitého kafe: 1,8l
Množství vykouřených cigaret: 7
Nervozitometr: "No, nestíhám, ale snad mi to dají."
Nejdůležitější otázka: "Co na sebe?"

Brrr. Na svoji obranu... ehm... nemám jaksi co dodat. Místo abych se učila, sepisuju na blog aktuálky, které když počkaly půl roku by se jistě o týden nezbláznily :) Podle mého nově upraveného a zrenovovaného učebního plánu musím dneska projít 8 otázek z bižule. A pokud možno si alespoň 20% zapamatovat. Podle zpráv od oktávy a céčka (maturující v těchto dnech) už byli tři spolužáci vyhozeni... jedna holčina se kterou jsme měly společný seminář z chemie, což mě dost děsí. Naši chemikářku jsem považovala za poměrně benigní, takže jsem chemii měla v původním (nezrenovovaném :) ) plánu značně ochuzenou. Chjo. Jdu na další kafe a pak hurá na oběhový systém a srdíčko :)

Prozaicky řečeno...

17. května 2009 v 12:03 | Destiny

... dlouho jsme se neviděli :) Když tak na to koukám, tak můj poslední článek je z 6.prosince. Wow. To nám dává skoro pět měsíců... což už je poměrně slušná doba :) Takže se pokusím shrnout novinky z mého světa:

  • Maturita - moje současná noční můra a zároveň něco, co mi brání spát. Podle posledních důkladných matematických propočtů se musím denně naučit 12 otázek, abych to všechno do 25. (toť datum popravy) stihla. Jojo, myslím že vidíte ten problém :D Takže asi tak. Nicméně ze slohu jsem dostala jednušku (češtinářka ocenila můj fejeton víc než jsem očekávala) tak aspoň tu češtinu už mám stoprocentně jistou. No, každopádně to bude boj. :)

  • Paradoxně přestože ještě nemám maturitu, vysoká škola už vyšla :) Ne přímo ta, kterou jsem chtěla primárně, ale tak jistota je jistota. V Praze se na Karlově univerzitě, na 1.lékařské fakultě rozhodli, že by mě tam rádi měli jen na základě průměru, takže yay. Sice Brno by bylo lepší, ale v případě že by mi tam přijímačky nevyšly... těš se, Praho :)

  • Když už jsem u těch úspěchů - povedlo se mi udělat FCE, za A :) Musela jsem kvůli přijímačkám vzít už březnový termín a byla jsem z toho vyděšená, nějak se mi nezdálo že jsem stihla vstřebat dostatečné množství informací... nakonec z toho vylezlo 90%, tak si nadávám že jsem nešla rovnou na CAE, za ty peníze. No co už :)

  • Ukradli mi mobil. Ve škole. V půl páté večer, kdy už jsou tam (alespoň jak jsem si myslela) jen uklízečky a já. Během asi 2 minut, co jsem se shlížela na záchodě v zrcadle. Paráda, fakt. Vůbec jsem si do té doby neuvědomila, že neznám ani jedno telefonní číslo zpaměti a tím pádem vážně nemám jak a KOMU zavolat. Nechtěla bych zažít znovu.

  • Poprvé v životě (a doufám že i naposled :) mám za sebou pokus o vydírání :) Kdo by to byl řekl, že i student chudý jak kostelní myš a nemající zhola nic je vhodným terčem. No, časy se mění, a lidi už nejdou jen penězích. Za jiných okolností by to bylo vlastně docela příjemné zjištění :D

  • Stala se ze mě teta. Teda, moje neteř je mezi námi už o pár měsíců déle, teď je z ní 8 měsíční cvrček, ale až teď v poslední době jsem se začala angažovat v hlídání a rozmazlování. Jak nemám ráda děti (:-X) tak tohle je naprosto úžasná princezna :)

  • Když už jsem u těch "rodinných" novinek - mám Chlapa :D Takže jestli se ptáte, proč tenhle článek vyznívá jako by ho psala zamilovaná puberťačka, právě jsem vám naservírovala důvod :)
Ah a ještě k photoshopu :) Už jsem dlouho neudělala nic nového, ale mám tady pár wallů které jsem ještě neměla šanci dát na infinity, takže jen rychle a stručně - NO HEAVEN , NO TURNING BACK , FEEL MY REVENGE

Kuchařka pro amatéry aneb O zákeřném umění kuchařském :)

26. července 2008 v 20:12 | Destiny
Už to bude minimálně skoro dva roky zpátky, co jsem si (v té době hodně se zajímajíc o vaření :D) na papír načmárala takový jakýsi úvod do téhle tajemné alchymie :) Na dlouhou dobu zůstávala tahle moje ironická hloupost na dně šuplíku, až jsem nedávno byla donucená udělat pořádek a opět si na ní vzpomněla. A tak jsem si řekla, že když už jsem to jednou napsala, byla by škoda to nevyužít :D A možná, že dokonce pomůžu nějakým začátečníkům-kuchtíkům v tom, aby ty začátky zdárně přežili :P:D

Slohový útvar vpravdě neidentifikovatelný :)

12. června 2008 v 23:27 | Destiny
Tohle je dost... nevím, mám ohledně totohle mého výtvoru dost rozporuplné pocity. Snažila jsem se něco vyjádřit, něco, co jsem nakonec utopila v tom textu hned na začátku psaní, ale pro mě přišlo to... uvolnění během psaní, takže to v důsledku nebylo až tak zbytečné. Stále si nejsem jistá, jestli bych to měla zveřejňovat nebo ne, vzhledem k naprosté absenci děje, vzhledem k tomu že ani nejsem schopná nějak určit co to vlastně je za útvar... No, není to se mnou někdy jednoduché :D Každopádně, onen neidentifikovatelný útvar najdete v celém článku, a berte tenhle úvod jako varování :)

Na křídlech marných volání

9. června 2008 v 21:36 | Destiny
Zklamání a bolest na mě mají zvláštní vliv. I když, možná ne až tak úplně netypický. Nejsem nijak literárně nadaná, žádnému ze spisovatelů moc konkurence rozhodně nedělám, svého místa v čítankách se nikdy nedočkám, i když to tedy ani náhodou není moje ambice. Mám tendence vymýšlet šílené metafory, kterým někdy nerozumím ani já sama, přestože naprosto dokonale vystihují můj duševní stav.
Tahle báseň je z doby, kdy jsem si před téměř dvěma roky myslela, že jsem na dně. Tedy, na tom nejhlubším osobním dně propasti, kterou mám v sobě. Když se na to dnes podívám zpět, nebyla to pravda; bylo to spíše takové... předpeklí :) Když jsem dneska uklízela v počítači, našla jsem i tohle dílo, a svým zvláštním způsobem se mi dokonale hodí pro mé současné pocity. Založila jsem tedy tuhle rubriku, protože jsem se o něj chtěla s vámi podělit. A protože i teď používám písmenka k tomu, abych do nich vkládala svůj vnitřní chaos a doufala, že tam také zůstane, mám těch svých výkřiků víc. Takže i když nejsem žádný literát, myslím, že sem časem asi budou postupně přibývat :)
 
 

Reklama